Vyhánění Čechů ze Slovenska

Stručně a jasně o osudu většiny Čechů, kteří pomáhali budovat moderní Slovensko.

Od roku 1918 až do druhé světové války byli Češi nejvíce vyháněným národem v Evropě.¹ V tomto příspěvku se věnuji vyhánění a jiným formám nuceného odchodu Čechů ze Slovenska v letech 1938 až 1945. Jedná se tedy o období Česko-slovenské republiky a následně Slovenské republiky.

Po vzniku Československé republiky bylo nezbytné umístit na Slovensko české odborníky, protože Slováci neměli dostatek vlastní inteligence. Počet Čechů tak stoupl ze 7 468 (před rokem 1918) na 71 733 (v roce 1921) a později na 120 926 (v roce 1930).² Tito lidé věnovali Slovensku nejlepší roky svého života, přispěli k jeho stabilizaci, pracovali tam dvacet let, odvedli velký kus práce a Slováci se jich bez projevu vděku zbavili. V řadě případů je bezohledně a hrubě vyhnali.³ U některých vrstev tehdejší slovenské společnosti lze mluvit o vyložené čechofobii. Objevila se hesla: Slovensko Slovákom, Von s Čechmi, Česi peši do Prahy, Česi peši do Prahy a to hneď. Divoké čistky postihly zejména ty Čechy, kteří působili v administrativě, školství, armádě a četnictvu.⁴ Někteří z nich přitom s nasazením vlastního života bránili slovenské hranice.⁵ A tak se 31. prosince 1938 na Slovensku nacházelo 77 488 Čechů a roku 1943 jich bylo 31 451.⁶

Na Slovensku se od roku 1918 během dvaceti let postupně vytvořila slovenská inteligence, která ale těžko hledala uplatnění. Tudíž čeští úředníci, učitelé, četníci, železničáři, atd. začali být vnímáni jako nevítaná konkurence.⁷ Proto byl tlak na odsun Čechů zejména tam, kde by jejich odchod znamenal uvolnění míst ve státní službě.⁸ Ľuďáci chtěli na Slovensku nechat jenom ty české zaměstnance veřejné správy, jež si slovenská vláda bude chtít nechat.⁹ Celkově by na Slovensku směli zůstat pouze ti Češi, kteří byli nezbytní pro chod státu a ti, kteří se asimilovali.¹⁰

Český poslanec Ladislav Rašín se k tomu vyjádřil 14. prosince 1938 ve svém projevu v Národním shromáždění republiky Česko-slovenské: „Čím se provinili tito Češi na Slovensku? Jen tím, že nahradili v popřevratové době nedostatek slovenské inteligence, že pracovali často za těžkých poměrů nejen pro Československou republiku, nýbrž i pro Slovenskou zem, při čemž namnoze srostli s prostředím, vzali si slovenské ženy, jejich děti chodily do slovenských škol, a nyní s bolestí vidí, že jsou s nenávistí vyháněni.“¹¹

Na podzim 1938 začaly na Slovensku vznikat národní výbory, které tlačily v otázce odsunu na místní úřady a někde dokonce Čechy vyháněly. To měl na starosti zejména jejich výkonný orgán - Hlinkova garda. Ta proti Čechům svévolně zasahovala, místy vyvolávala pogromistické protičeské nálady a zaslouženě se stala symbolem protičeských projevů.¹² Proti jejímu řádění nakonec zasáhla slovenská vláda, neboť nechtěla v zahraničí vyvolávat dojem státu, kde neplatí právo, což by odradilo zahraniční kapitál.¹³

Odejít museli i profesoři Univerzity Komenského v Bratislavě. Navzdory tomu, že se tím Slovensko připravilo o vysoce kvalifikované odborníky a oslabilo tak svůj celkový vědecký potenciál. Tito lidé položili základy vědecké práce a vědeckého výzkumu na této univerzitě, zejména na lékařské fakultě. Nyní odcházeli, aniž by někdo oficiálně ocenil jejich práci.¹⁴

Toto vše se odehrálo v době, kdy do českého vnitrozemí proudili utečenci a vyhnanci z oblastí, které byly odtrženy a staly se součástí Německa a Polska.¹⁵ Na Slovensku se dokonce objevily obavy, aby část těchto Čechů nebyla umístěna na Slovensko.¹⁶

K doplnění celkového obrazu je třeba zmínit, že někteří Slováci se zastávali českých učitelů a úředníků, oceňujíce jejich práci.¹⁷

13. prosince 1938 byla uzavřena dohoda mezi československou vládou a ľuďáky, na základě které mělo dojít k odsunu 9 000 českých státních zaměstnanců ze Slovenska a opačně měli odejít Slováci zaměstnaní v jiných než ústředních úřadech v českých zemích.¹⁸ Jenomže, 18. března 1939 - tedy už po vzniku Slovenské republiky - se slovenská vláda shodla, že nebude dodržovat dohodu z prosince 1938 a odsune všechny české zaměstnance. Kromě těch, bez kterých se neobejde.¹⁹ Konečnou úpravou této otázky byla česko-slovenská dohoda ze 17. května 1939, která stanovila, že čeští zaměstnanci mohli být propuštěni pouze do 30. června 1939 a pak každý rok k tomuto datu.²⁰ Pro srovnání, 1. října 1938 pracovalo ve slovenské veřejné službě 20 541 Čechů a 1. října 1943 jich bylo 1 174.²¹

Se zánikem Česko-slovenské republiky se situace Čechů na Slovensku ještě zhoršila. Už 4. května 1939 (tedy zhruba sedm týdnů po vzniku Slovenské republiky) vydalo Předsednictvo vlády „Nariadenie č. 4003/1939 k súpisu komunistov, marxistov a Čechov na Slovensku“. Zdůvodnilo to snahami některých živlů narušit klid a veřejný pořádek.²²

Slovenská republika převzala československý celní a devizový zákon, na základě kterého bylo zakázáno vyvážet valuty, devizy a národní měnu bez povolení Národní banky. Češi mohli legálně vyvézt jen 500 korun, na což dohlížela Hlinkova garda. Peníze nad tuto částku a také cennosti jim měly být odebrány a uloženy na hraničním přechodu. Praxe Hlinkovy gardy však vypadala odlišně. Její členové tyto věci často ukradli. Až po zásahu říšských úřadů umožnila slovenská vláda vývoz českého majetku a také slíbila nahradit majetek, který byl odcizen. Byly i oblasti, ze kterých Hlinkova garda Čechy násilně hnala až na moravskou hranici. Gardisté je při tom hned okradli. Řádění Hlinkovy gardy nabylo takových rozměrů, že slovenská vláda musela vyjmout pohraniční službu z její pravomoci.²³

Pokračoval i tlak na odchod Čechů, kteří pracovali v soukromém sektoru. Slováci se jich chtěli zbavit hlavně proto, že byli lační na jejich místa.²⁴ Masově však vyháněni nebyli, protože proti tomu zasáhly německé úřady.²⁵

Stručně nastíněné vyhánění a jiné formy nuceného odchodu Čechů ze Slovenska je třeba vidět v kontextu obdobných událostí té doby: vyhánění Čechů z českého pohraničí odstoupeného Velkoněmecké říši; vyhánění Čechů z Těšínska, které bylo odstoupeno Polsku; vyhánění Čechů z Podkarpatské Rusi; vyhánění Čechů z jižního Slovenska, jež se po vídeňské arbitráži stalo součástí Maďarska. Zkrátka, nikdo se s námi nepáral. Včetně Slováků.

___________________________

1 KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005, s. 443. Dějiny Evropy; sv. 8. ISBN 80-7203-612-2.

2 BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 596. ISSN 0018-2575.

3 BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 610. ISSN 0018-2575.

Tamtéž, s. 597.

RYCHLÍK, Jan. K otázke postavenia českého obyvateľstva na Slovensku v rokoch 1938-1945. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1989 Č. 3, s. 404. ISSN 0018-2575.

4 NIŽŇANSKÝ, Eduard. K problému vzťahu Slovákov a Čechov v období II. ČSR. Dokumenty a poznámky k listu Antona Štefánka Karolovi Sidorovi v decembri 1938. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Historica 27 - 1996. Sborník prací historických XV. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998, s. 189. ISBN 80-7067-833-x.

BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 602. ISSN 0018-2575.

5 BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 606. ISSN 0018-2575.

6 RYCHLÍK, Jan. K otázke postavenia českého obyvateľstva na Slovensku v rokoch 1938-1945. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1989 Č. 3, s. 423. ISSN 0018-2575.

7 BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 598. ISSN 0018-2575.

8 RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: Česko-slovenské vztahy 1914-1945. Bratislava: Academic Electronic Press Bratislava a Ústav T. G. Masaryka Praha, 1997, s. 155. ISBN 80-88880-09-2.

RYCHLÍK, Jan. K otázke postavenia českého obyvateľstva na Slovensku v rokoch 1938-1945. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1989 Č. 3, s. 404. ISSN 0018-2575.

9 RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: Česko-slovenské vztahy 1914-1945. Bratislava: Academic Electronic Press Bratislava a Ústav T. G. Masaryka Praha, 1997, s. 154. ISBN 80-88880-09-2.

10 Tamtéž, s. 156.

11 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Digitální depozitář. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [online]. Projev poslance Ladislava Rašína, 14. prosince 1938 [vid. 17. února 2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/157schuz/s157007.htm

12 RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: Česko-slovenské vztahy 1914-1945. Bratislava: Academic Electronic Press Bratislava a Ústav T. G. Masaryka Praha, 1997, s. 147. ISBN 80-88880-09-2.

BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 603. ISSN 0018-2575.

13 RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: Česko-slovenské vztahy 1914-1945. Bratislava: Academic Electronic Press Bratislava a Ústav T. G. Masaryka Praha, 1997, s. 156. ISBN 80-88880-09-2.

14 BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 609. ISSN 0018-2575.

15 Tamtéž, s. 603.

16 Tamtéž, s. 602.

17 RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, s. 166. ISBN 978-80-7429-133-3.

18 RYCHLÍK, Jan. K otázke postavenia českého obyvateľstva na Slovensku v rokoch 1938-1945. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1989 Č. 3, s. 407. ISSN 0018-2575.

19 BYSTRICKÝ, Valerián. Vysťahovanie českých štátnych zamestnancov zo Slovenska v rokoch 1938-39. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1997 Č. 4, s. 610. ISSN 0018-2575.

RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, s. 210. ISBN 978-80-7429-133-3.

20 RYCHLÍK, Jan. K otázke postavenia českého obyvateľstva na Slovensku v rokoch 1938-1945. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1989 Č. 3, s. 410. ISSN 0018-2575.

21 Tamtéž, s. 410.

22 ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica. Postavenie Čechov v Slovenskej republike 1939-1944. In: Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Naše vojsko, 1952- . R.1991 Č. 1, s. 55. ISSN 0018-2583.

23 ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica. Postavenie Čechov v Slovenskej republike 1939-1944. In: Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Naše vojsko, 1952- . R.1991 Č. 1, s. 54-55. ISSN 0018-2583.

RYCHLÍK, Jan. K otázke postavenia českého obyvateľstva na Slovensku v rokoch 1938-1945. In: Historický časopis. Bratislava: SAV, 1953- . R.1989 Č. 3, s. 409. ISSN 0018-2575.

24 ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica. Postavenie Čechov v Slovenskej republike 1939-1944. In: Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Naše vojsko, 1952- . R.1991 Č. 1, s. 70. ISSN 0018-2583.

25 ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica. Postavenie Čechov v Slovenskej republike 1939-1944. In: Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Naše vojsko, 1952- . R.1991 Č. 1, s. 57. ISSN 0018-2583.

RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století: Česko-slovenské vztahy 1914-1945. Bratislava: Academic Electronic Press Bratislava a Ústav T. G. Masaryka Praha, 1997, s. 196. ISBN 80-88880-09-2.